Už je to půl roku co se Aimme nedokáže sama postavit a je odkázána na moji péči. Denně přebaluji cca 4-5x dle potřeby, 2x týdně ji koupu, co se jí moc nelíbí a jednou za 14 dní ji vyholím na spodní část těla na "lva".
Za ty měsíce jsme si oba docela zvykli na nějakou společnou rutinu. Navzdory tomu, že kočky jsou přímo posedlé čistotností Aimme svoji situaci zvládá více než dobře. Pokud jsem doma, plínku ji nedávám. Když je dýl v použité plence okamžitě má podrážděnou kůži, zapařeniny a celý její "pikaču" je oteklý a bolestivý. Takže v krabici, kde bydlí, máme několik přebalovacích podložek, které ji slouží jako první pomoc.
Naučila se dokonce močit do jednoho rohu, tak chytrá kočička to je. Hezky se otočí, nastaví a udělá, co je potřeba. Někdy se jí ale podaří omočit ocas a zadní tlapky, takže musí do sprchy.
Velkou potřebu vykonává každý den, někdy dokonce i 2x, co je přímo báječné. Takhle vzorně se nevyprazdňovala ani několik posledních měsíců, co ještě chodila. Občas se stane, že jeden den vynechá, ale bývá to spíš vyjímečné.
Její nejoblíbenější část dne je krmení, to holt miluje. Ráda pozoruje ostatní kočky u her, holuby za okny a užívá si i čerstvý vzduch na balkóně, kam ji dávám, když je hezky. Občasně projeví na pár minutek zájem o hru, ale rychle se unaví. Podvečer už bývá spíše ospalá a pospává.
Jsou dny, kdy se moc neozývá a nechá mně pracovat a pak jsou dny, kdy je hodně vokální, i co dvě hodiny a já bych si nejraději vytrhal vlasy a utekl do sklepa a už se nevrátil. Obvykle v noci vstávám už jen jednou, kolem 4:30, abych ji přebalil a dal léky, jídlo a vodu a ona pak vydrží spát vklidu než začne můj den. Některé noci, ale prostě nespíme ani jeden. Občas mám pocit že jsem jako zombie a snažím se ukrást chvíli na spánek jak to jen jde. Řekl bych že 70% je to fakt v pohodě a 30% času s ní je hodně náročných a mám sám co dělat, abych se nezbláznil. Píšu to tak, jak to je, aby naše sociální sítě a příběh nebudili "romantický dojem", že vše jde podle plánu a 100% péče zvládám s úsměvem a zenovým klidem, protože to tak není. Aimme je mojí velkou učitelkou. Pokora, trpělivost, oddanost,....a hlavně naplnění významu bezpodmínečné lásky - to vše mi dává. 😻
9 měsíců ago
Mačka je dolu na knihách. Nám sa raz schoval Artuš. nebolo ho nikde, nemohli sme ho nájsť. Tak sme boli presvedčení, že je dakde vonku. keď bolo už tma a Artuša nikde, prehľadali sme celý dom, či niekde nespadol alebo dakde nie je. Ja som nebol doma, tak Jožko zostal spať tam, kam chodia spávať mačky. Bolo dosť zima, mierny mráz. Ale mal otvorené okno a hrozne mrzol, aby Artuš mohol prísť. O pol tretej nad ránom Artuš došiel. Vraj ani nevie kedy. Až o pár dní som náhodou došiel na to, že Artuško veru vôbec nebol vonku. Krásne si spinkal na prípecku, ktorý mu zohrieval krb. Bol neviditeľný. Odvtedy je to jeho obľúbené miesto naďalej v zime.
Ja som už nespočetne krát doma panikáril a hľadal mačky a nenachádzal a vždy boli niekde v skrini, šatníku alebo na iných miestach a pokojne spinkali. 🙂