Dnes to výjimečně nebude o kočkách, i když to s nimi samozřejmě, minimálně okrajově, souvisí. Ostatně jako všechno v mém životě. 12. června to bude 9 let, co vznikl tento blog. Je to splněný sen. Dnes to už ale není taková rarita, spíš naopak. Blogguje kde kdo a blogů jsou tisíce snad na každé téma. Rozhodně si je z čeho vybírat a konkurence je silná.

To, čeho si já nejvíc vážim, je fakt, že blog zůstal nemonetizován – neprodávám žádný reklamní prostor a nedělám placenou nebo jinou reklamu třetím stranám. Vše je skutečně o tom, co já a moje kočičí kvarteto máme odzkoušené a rádi. Nic víc a nic míň. Tak je to prosté!

Zároveň blog ani žádným způsobem nepropaguji. Neplatím si žádné kampaně na vyhledávání, neorganizuji link building, ani se nesnažím o zvyšování počtu followerů na sociálních sitích. Blog si žije svým životem a organicky přitahuje vás, naše věrné čtenáře, což mě těší nejvíc. Statistika návštěvnosti je veřejná /vpravo dole na webu/ a z těch čísel mám obrovskou radost!

Po 8 letech v Praze je ale tento blog moje poslední spojení s rodnou zemí. Již před nějakým česem jsem koupil doménu .com, která nahradila .sk. Aktuálně chci udělat další krok a plně konvertovat na češtinu. Rád bych svoje kočičí články publikoval už výhradně v českém jazyce.

A určitě vás zajímá PROČ?

Slovensko je moje rodná zem, má překrásnou přírodu a já tam strávil podstatnou část svého života. Za domov jej ale nepovažuji. Doma se cítím tam, kde jsou moje kočky, a ty mám u sebe v Praze. Na Slovensko už necestuji, nemám tam téměř žádné vazby. Naopak, vše máme již zde. Čekám na získání českého občanství. Mluvenou slovenštinu jsem nepoužil léta a krom blogu neužívám ani tu psanou. V žádném případě nechci zanevřít na své slovenské čtenáře! Naopak – rád bych, abyste i nadále zůstali součástí naší kočičí komunity a pokusili se pochopit, že za tímto blogem je člověk, který má svůj život, svoje sny a představy. A jako každý z vás i svoje problémy, traumata a kostlivce ve skříni. Ta skřín ale zůstala na Slovensku a já se k ní vracet nechci. Život je cesta a ta moje mě zavedla do Prahy, kde jsem dostal šanci na nový život a já jsem ho taky začal žít!

kočky doma

„Kéž jsou všechny bytosti štastny“ je slogan a nadace skvělého herce a člověka Jaroslava Duška a já nemohu víc souhlasit. Být šťastný je jediný životný cíl, který bychom nikdy neměli ztratit ze zřetele.

Lucián & BRAG


6 Comments

  1. Lucián, úplne Ťa chápem, čo sa týka Slovenska a Slovákov (jasné že niektorých), verím, že v Prahe ste doma a to, či je blog po slovensky alebo po česky ‚nemá vliv na funkci‘ pozdravujem.

    Zlatka
  2. Ono ta najkrajsia rec je vzdy rec spokojného a stastneho cloveka… Je jedno kde… Je jedno ako… Nie je jedno ale odkial ta rec vychadza… z teba ide neuveritelny pokoj… a srdce…

    Zuzana

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..