První 3 měsíce

Aimme je papírová mainská mývalí kočka, moje druhá nejstarší. Dostala se ke mně v roce 2013. Trpí spondylózou, nemocí, která způsobuje srůstání obratlů, ztrátu pohyblibosti a citlivosti v končetinách. Je to degenerativní onemocnění bez možnosti vyléčení. Diagnostikována byla 05/2019 a od té doby nemoc postupně zhoršuje její mobilitu.

Zvažoval jsem eutanázii, ne jednou, ne dvakrát. V průběhu pár extrémně nelehkých týdnů si ale Aimme zvykla na dětské pleny a život v krabici. Nadále projevovala radost ze života, zájem o dění kolem, mně a kočičí rodinu. Mentálně zůstala naprosto zdravá, jen její tělíčko přestalo být ovladatelné. 

Od konce ledna 2023 je Aimme absolutně odkázána na moji pomoc. Krmím jí, přebaluji koupu, holím, pudruju. Její vyměšování je dnes nakonec lepší než poslední rok, když ještě mohla chodit. Každý den se ráno se těší na porci masa. Jejím novým nejlepším kamarádem se stal Grimm, který s ní pravidelně spí.

Po pů roce

Už je to půl roku co se Aimme nedokáže sama postavit a je odkázána na moji péči. Denně ji přebaluji cca 4-5x dle potřeby, 2x týdně ji koupu, což se jí moc nelíbí a jednou za 14 dní ji vyholím spodní část těla na „lva“.

Za ty měsíce jsme si oba docela zvykli na nějakou společnou rutinu. Navzdory tomu, že kočky jsou přímo posedlé čistotností Aimme svoji situaci zvládá více než dobře. Pokud jsem doma plenku jí už nedávám. Když je dýl v použité plence okamžitě má podrážděnou kůži, zapařeniny a celý její „pikaču“ je oteklý a bolestivý. Takže v krabici, kde bydlí, máme několik přebalovacích podložek, které ji slouží jako první pomoc.

Aimme slavila 06.03. své 15 narozeniny, což je přibližně 73 lidských let. Je to už babička, ale pořád má zájem být tady. Stáří není nemoc, je to přirozený stav. Není to důvod k eutanázii, ale k jiné organizaci domácnosti. Rodina je tu od toho, aby poskytla péči a lásku. Tohle mě Aimme naučila. Ano, stojí to úsilí, peníze, čas a ne každý den je hezký a příjemný, ale není život o tom? Já jsem lidskou rodinu opustil a už se nikdy neohlédnul zpátky, krev pro mně nic neznamená. Vytvořil jsem si novou rodinu, kočičí. Věřím, že rodina má o své členy pečovat s láskou, podporovat je a nesoudit a toho se budu držet!

Naučila se dokonce močit do jednoho rohu, tak chytrá kočička to je. Hezky se otočí, nastaví a udělá, co je potřeba. Někdy se jí ale podaří omočit ocas a zadní tlapky, takže musí do sprchy.

Velkou potřebu vykonává každý den, někdy dokonce i 2x, což je přímo báječné. Takhle vzorně se nevyprazdňovala již ani několik měsíců, co ještě chodila. Občas se stane, že jeden den vynechá, ale bývá to spíše vyjímečně.

Její nejoblíbenější část dne je krmení, to holt miluje. Ráda pozoruje ostatní kočky u her, holuby za okny a užívá si i čerstvý vzduch na balkóně, kam ji dávám, když je hezky. Občasně projeví na pár minutek zájem o hru, ale rychle se unaví. Podvečer už bývá spíše ospalá a pospává.

Péče o nepohyblivou kočku není žádná legrace

Jsou dny, kdy se moc neozývá a nechá mě pracovat, a pak jsou dny, kdy je hodně vokální i co dvě hodiny a já bych si nejraději vytrhal vlasy a utekl do sklepa a už se nevrátil. Obvykle v noci vstávám už jen jednou, kolem 4:30, abych ji přebalil a dal léky, jídlo a vodu a ona pak vydrží spát v klidu, než začne můj den. Některé noci ale prostě nespíme ani jeden. Občas mám pocit, že jsem jako zombie a snažím se ukrást chvíli na spánek jak to jen jde. 

Řekl bych, že 70% je to fakt v pohodě a 30% času s ní je hodně náročných a mám sám co dělat, abych se nezbláznil. Píšu to tak, jak to je, aby náš příběh nebudil „romantický dojem“, že vše jde podle plánu a 100% péče zvládám s úsměvem a zenovým klidem, protože to tak není. Jsem v kruhu „matek“, který začíná bezpodmínečnou láskou, pak mi rupnou nervy, jsem ve stresu nebo na konci sil a mám výčitky, a pak zase cítím bezpodmínečnou lásku a jsem vděčný za každý společný den. 

Musím říct, že Aimme je mojí velkou učitelkou ve škole života. Pokora, trpělivost, oddanost,….a hlavně naplnění významu bezpodmínečné lásky – to vše mně učí naše společná cesta a za to jsem velice vděčný.

Děkuji všem za hezká slova a podporu, taky nám to pomáhá a zároveň doufám, že náš příběh může být inspirací pro další, aby se nevzdávali, když jim život kazí jejich původní plány. Život má přece mnoho podob a krás jen je hned nemusíme vidět a cítit na první dobrou.

2 Comments

  1. Dobrý večer prajem,po prečítaní Vášho článku máte môj veľký obdiv ,ste vzorom pre ľudí ako som aj ja, ktorá som sa v mojom prípade rozhodla opačne z dôvodu strachu nevediac pomôcť mojej fenke, nemožnosť dovolania sa veterinára v prípade potreby.Ste vzácny človek akých je ozaj ako šafránu.Len ľutujem,že v mojom prípade som nemala ani nemám človeka ktorý by ma fyzicky aj duševne podporíl.Zo ♥️ Vám prajem pevné zdravie ,lásku a trpezlivosť,isté aj financie ktoré dávate Vašim macickam,ktorým úprimne prajem zlepšenie stavu a veľa zdravia,šťastia a lásky od Vás
    Ešte raz ďakujem

    Alžbeta

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..