
Jsem Lucián Wild, pocházím z Bratislavy, ale žiju v Praze. Svůj život sdílím s 25 tlapkami, Robinem, Grimmem, Maxwellem, Elliánem, Tabithou, Orinem a Aslanem. Jsem ailurofil, kočkomil tělem i duší.
CO MĚ BAVÍ A CO MĚ ŽIVÍ?
Psaní mě vždy bavilo a díky tomu jsem započal svoji profesní kariéru v marketingu, jako copywriter. V oblasti marketingu a PR na různých úrovních pracuji od roku 2010, poslední léta jako freelancer. Marketing jsem nestudoval, ale vždy mě lákal až jsem se k němu dostal přes svou zálibu v psaní. Dnes se už považuji za profesionála, experta a tak nějak cítím, že ho mám v krvi.
První zaměstnání jsem si hledal tak, abych se co nejvíc naučil a to způsobem “learning by doing”. Baví mě zkoušet nové věci a mám rád tu neskutečnou proměnlivost a dynamiku online světa a sociálních sítích. Dnes si už dovolím i tvořit strategie, nastavovat cílové KPIs a střežit budget a PNO. Jsem rozený realizátor, metodik, plánovač a mám na to dokonce i papír. 🙂 Dle CliftonStrenghts 34 profilu jsou mé talenty zejména: realizační, strategické, ovlivňující a vztahové. Jsem společenský extrovert ENTJ-A. Marketing dělám proto, že jsem se v něm našel, mám pro něj přirozené talenty a naplňuje mě pomáhat značkám růst, vidět v tom kus svojí práce.
HESLA co mě definují: raw vegan, frutarian, abstinent, zero waste, jogi, jogger, hiker, barefoot, skinny & fit, kočkomil, blogger, marketér, alternativní divadlo, výstavy, horory, sci fi, piercing & tattoo.
OD PSANÍ KE PSANÍ O KOČKÁCH
V kariéře se mi dařilo, mohl jsem psát a být za to placený, sen se splnil, ale pořád jsem do toho nějak chtěl dostat ty kočky. 🙂 V roce 2011 jsem tedy nabídnul své články redakci odborného měsíčníku Pes a mačka, kde od té doby pravidelně vycházejí. Ani to mi ale nestačilo a tak se zrodil nápad na vlastní BLOG. 12.07.2011 vznikl slovenský WildCats.sk, ze kterého se časem stal český WildsCats.com – Svět 1 Luciána a 5 koček, kvinteta Bella & Robin & Aimme & Grimm & Maxwell aka BRAGM. V tom čase vycházeli moje kočičí články i na webech macka.sk /2012-14/ a v roce 2016-2021 jsem byl osloven ke spolupráci s retailovou sítí SuperZOO, která si mě vybrala jako odborného garanta pro chov koček. Od června 2021 začaly pravidelně vycházet naše články také v tištěném magazínu Haf & Mňau až do jeho konce v papírové podobě.
PROČ KOČKY?
V životě i v práci oceňuji partnerství, ne nadřazenost, ne podřízenost. Kočky mi svoji povahou zrcadlí mě samotného. Je to krásný, symbiotický vztah. Jejich přístup k životu, k lidem, samostatnost, tvrdohlavost, divokost, ale také nesmírná empatie, nežnost a láska mě nesmírně fascinují a přitahují.
MOJE KOČIČÍ RODINA
Kočky jsem miloval už od útlého dětství a s jejich chovem jsem začal v roce 2005. Od té doby neustále sbírám informace o těchto úžasných stvořeních a chov koček se pro mě stal životním stylem. S příchodem prvního kocoura Kollbyho do naší domácnosti jsem aktivně začal blogovat ve fóru občanského sdružení Mačky SOS. Nejdříve jsem tam hledal odpovědi a časem je už i rozdával.
Postupně přibývaly nejen vědomosti, ale i praktické zkušenosti a také rostlo chovatelské sebevědomí. Logickým vyústěním bylo doplňování koček, Bellinka 2007, Lola 2010 a Robin 2011. Všichni adoptovaní z depozit občanského sdružení Mačky SOS.
V srpnu 2012 jsme se z Bratislavy odstěhovali do stověžaté Prahy a kočky začaly mňoukat česky. Pár dní před Vánocemi 2012, nás však navždy opustil † Kollbýček (05.04.2005 – 15.12.2012). Zemřel klidně 09:40 za asistence veterinární lékařky, když už odmítl bojovat s PKD – polycystickou chorobou ledvin.
V lednu 2013 doplnila kvarteto 16 tlapek Aimme – červená mramorovaná mainnská mývalí micinka, první rozená česka. 🙂 Když jsem si ji adoptoval, jmenovala se Aimee. Já jí to změnil na Aimme. AIM ME znamená v překladu „zasáhni mě“. Tehdy jsem ani netušil, jak moc mě zasáhne. Byla to moje jediná “papírová” kočka, ačkoliv byla adoptovaná. Byla také největší. Zároveň byla jediná, kterou po příchodu domů akceptovaly hned bez výhrad všechny kočky i naše alfa Bella. Aimme milovala všechny bez rozdílu, původní i ty nové. Byla milující a absolutně nekonfliktní.
V roce 2019 diagnostikovali † Lole /30.10.2008 – 15.07.2019 / postvakcinační fibrosarkóm. Nádor se sice podařilo vybrat, rekonvalescence proběhla bez komplikací, ale agresivní rakovina se nechtěla vzdát. Po 2,5 měsících léčby byla Lola v pátek 12.07.2019, 01:30 uspána na pohotovosti v Praze. Po její smrti jsem se rozhodl exhumovat ostatky Kollbyho a nechat obě kočky zpopelnit najednou, při jednom obřadu, v pátek, 19.07.2019 v Praze. Od toho dne spolu adoptivní sourozenci odpočívají navěky a ostatky máme uloženy doma.
Život ale jde dál a slunce vyjde zase. Je to ohraná fráze, ale to nic nemění na jejím významu. Jsem zvyklý mít doma 16 tlapek a Robinovi po smrti Loly chyběl parťák. A tak jsem 08.08.2019 adoptoval Grimma. Bílorezavého kocoura z ulice, kterého srazilo auto a přišel o jedno oko. Tak vzniklo nové kvarteto BRAG.
Navzdory pokročilé nemoci Aimme jsem se rozhodl darovat domov, lásku a péči další kočce. Vybral jsem si Maxwella. Z BRAG se tedy 03.03.2023 stalo BRAGM. Maxík pochází z Dočasky De De, kde se ho ujali. Krom hygieny, kosmetiky, odčervení, odblešení a testování, se postarali také o amputaci nedovyvinuté zadní tlapky, která mu bránila v pohybu a samozřejmě podstoupil kastraci. Jako hodně bílých koček i Maxwell je úplně hluchý. Ani jeden z hendikepů mu však nebrání v radosti ze života. Projevuje se jako typické kotě, které zajímá vše kolem něj. Jeho energie je neskutečná.
† Aimme (16.03.2008 – 20.05.2024) začátkem roku 2023 přestala chodit. Důvodem byla nezvratná osifikace páteře způsobená spondylózou a poškození plotének. K tomu trpěla ještě artritidou, její klouby na všech tlapkách byly bolestivé, zejména na pravé straně. Citlivost na zadních tlapkách a také mobilita se postupně vytratily. Ležením jí tlapky úplně zeslábly a začaly se kroutit. Aimme byla tedy nepohyblivá, odkázaná na péči a pomoc s vyměšováním, hygienou a krmením. Rok a půl po ochrnutí její telíčko vypovědělo službu a Aimme zemřela formou eutanázie na veterinární klinice ve věku 16 let, 02:52, 20. 05. 2024.
Bellinka odešla v den 18. výročí své adopce.
Rok bojovala se selháním ledvin a hypertyreózou, zvládala artrózu, byla bezzubá a hluchá. Poslední týdny přinesly komplikace a nakonec i plicní edém,který už nepřekonala. Narodila se na Slovensku jako vyhozené kotě, domov našla u mě v roce 2007.
Byla moje malá alfa – a parťák na skoro půlku života. Zemŕela 02.02.2025 ve véku 18,5 let.
Poslední dva a půl roku byly plné starostí — péče o ochrnutou Aimme a vážně nemocnou Bellu si vyžádala spoustu sil i emocí. Vždycky jsem věděl, že když se některá z našich koček rozhodne odejít, časem k nám přijde další. Ne proto, že by ji někdo mohl nahradit — ale protože adopce je pro mě poslání.
Když Aimme i Bella odešly, cítil jsem, že v naší smečce něco chybí. Že je čas, aby náš kočičí tým doplnily nové tlapky. A osud to zařídil sám.
Na umísťovací výstavě 22. března jsem potkal Alžbětu Polákovou Šmídovou z Dočasky DeDe, od které už máme Maxwella a Elliána. A za nedlouho k nám přibyla i roční trojnožka Tabitha a čtyřměsíční Orin. Chvíli poté se v péči u Alžběty objevil nový bílo-zrzavý kocourek. Jméno jsem mu vybíral já – z tajného seznamu silných kočičích jmen. Aslan znamená v turečtině „lev“. A lev to skutečně je. I když drobný, bezzubý a tichý, má v sobě majestát, který nezapře.
Je to moje pátá adopce ze spolku Dočasky DEDE a sedmá kočka celkem – šťastná sedmička, magické číslo.
Takže dnes máme doma kočičí sedmičku: 6 kocourů, 1 kočka , 25 tlapek , 13 očí , 6 ocasů, kupa hendikepů a nemocí… a 1 Lucián
MŇAU ZÁVĚREM
Pro mě je život s kočkami stále neuvěřitelný, úžasný a jedinečný.
Kočky — a zvlášť ty nemocné — nás učí bezpodmínečné lásce.
U nás doma rozhodně neplatí, že kočky jsou jen domácí zvířata.
Jsou členy domácnosti, rodinou — „dětmi“, na jejichž potřeby se přihlíží stejně jako na moje vlastní.
Možná to někomu přijde přehnané, vždyť jsou to „jen“ zvířata…
Jenže já jsem takhle šťastný.
A věřím, že ony taky.
O co jiného by nám všem v životě mělo jít?

Ahoj, krásne články, krásne napísané a krásna mačacia svorka. Aj u nás našlo domov viacero mačičiek, donedávna bol stav 6 + 2 psíkovia, konečne sa necítim divne, keď píšem to číslo:)
Prajem veľa krásnych mačacích dní.
Katka
Ahoj,
ďakujem krásne za pekné slová.
My sme ustálení na počte 4 mačky a ja, tak uvidíme, čo život prinesie. :‘)
Všetko dobré aj vám všetkým!
Lucián & BLRA
Dobrý deň, sledujem Vaše články, sú poučné. Mala som mačičku od malička a dožila sa len 5 rokov, uhynula na lymfom. Je to ešte stále strašne…… Zaobstaral som si kocúrika ani nie mesiac po jej smrti, už 8 mesačného a teraz sa strašne bojím už len keď si prdka, myslím na najhoršie. Nemáte nejakú radu ako sa cez stratu preniesť?
Evka
Dobrý deň
ja som v piatok nechal spopolniť mačičku po 8rokoch a boji s rakovinou. Súcitím s vami. Bohužiaľ nie je rada, len čas….Mne zostávajú 3ďalšie micky a vy máte nový prírastok…tým sa venujme.
Lucián & BRA
Aj ja si cítim s Vami…….
Eva