Už je to půl roku co se Aimme nedokáže sama postavit a je odkázána na moji péči. Denně přebaluji cca 4-5x dle potřeby, 2x týdně ji koupu, co se jí moc nelíbí a jednou za 14 dní ji vyholím na spodní část těla na "lva".
Za ty měsíce jsme si oba docela zvykli na nějakou společnou rutinu. Navzdory tomu, že kočky jsou přímo posedlé čistotností Aimme svoji situaci zvládá více než dobře. Pokud jsem doma, plínku ji nedávám. Když je dýl v použité plence okamžitě má podrážděnou kůži, zapařeniny a celý její "pikaču" je oteklý a bolestivý. Takže v krabici, kde bydlí, máme několik přebalovacích podložek, které ji slouží jako první pomoc.
Naučila se dokonce močit do jednoho rohu, tak chytrá kočička to je. Hezky se otočí, nastaví a udělá, co je potřeba. Někdy se jí ale podaří omočit ocas a zadní tlapky, takže musí do sprchy.
Velkou potřebu vykonává každý den, někdy dokonce i 2x, co je přímo báječné. Takhle vzorně se nevyprazdňovala ani několik posledních měsíců, co ještě chodila. Občas se stane, že jeden den vynechá, ale bývá to spíš vyjímečné.
Její nejoblíbenější část dne je krmení, to holt miluje. Ráda pozoruje ostatní kočky u her, holuby za okny a užívá si i čerstvý vzduch na balkóně, kam ji dávám, když je hezky. Občasně projeví na pár minutek zájem o hru, ale rychle se unaví. Podvečer už bývá spíše ospalá a pospává.
Jsou dny, kdy se moc neozývá a nechá mně pracovat a pak jsou dny, kdy je hodně vokální, i co dvě hodiny a já bych si nejraději vytrhal vlasy a utekl do sklepa a už se nevrátil. Obvykle v noci vstávám už jen jednou, kolem 4:30, abych ji přebalil a dal léky, jídlo a vodu a ona pak vydrží spát vklidu než začne můj den. Některé noci, ale prostě nespíme ani jeden. Občas mám pocit že jsem jako zombie a snažím se ukrást chvíli na spánek jak to jen jde. Řekl bych že 70% je to fakt v pohodě a 30% času s ní je hodně náročných a mám sám co dělat, abych se nezbláznil. Píšu to tak, jak to je, aby naše sociální sítě a příběh nebudili "romantický dojem", že vše jde podle plánu a 100% péče zvládám s úsměvem a zenovým klidem, protože to tak není. Aimme je mojí velkou učitelkou. Pokora, trpělivost, oddanost,....a hlavně naplnění významu bezpodmínečné lásky - to vše mi dává. 😻
5 měsíců ago
Posted by 
Gratulujem lole. A mám otázku. Ako určuješ dátum narodením svojich mačiek ? Ja to ozaj presne neviem. Murka nám doniesli lesníci, ktorí ho našli hrozne plakať na veľkej kope dreva uprostred lesa. Bol maličký, možno mal 4 týždne. ale neviem. A Artuška som si adoptoval od e-mačky.sk, keď bol ako hrozne malinký dehydrovaný hrozne zašpinený zachránený z okolia domova dôchodcov tuším že Prievidzi. Ale dátumy ozaj netuším. To len tak odhadom prehlásiš dajaký dátum za narodeninový ?
Zdravím Vás,
ďakujem za prianie. Všetky moje mačky majú dátum narodenia. presný viem len u dvoch. U adoptovaných z depozitov som si ho odhadom jednoducho určil. 🙂
Každá micka čo ku mne do rodiny prichádza dostáva automaticky nové meno a tiež dátum narodenia.
Gratulujem Lolinke k narodeninám a som veľmi šťastná, že je práve u Vás, Kajo. Nikdy nezabudnem, ako sme ju trepčili k veterinárovi pešo v hlbokom snehu v taške zabalenú do deky a netušili, čo s ňou vôbec bude. Je úžasné, že to takto dopadlo. Želám Vám obom, aby ste sa dožili ešte veľa spoločných šťastných rokov.
Ak môžem luborkovi: My máme 4 mačky a iba u jednej vieme, kedy sa narodila. Žabka a Bucka sme našli začiatkom júla a mali cca 4 týždne, tak sme im stanovili dátum narodenia na Deň detí, 1. júna. Boba sme prvýkrát videli v jedno leto, keď mal asi pol roka, ťažko povedať, tak sme mu stanovili dátum narodenia 1. februára, čo bol zároveň aj deň, keď sme mu ako cca dvojročnému zachránili život a odvtedy je u nás. Je to vlastne otázka konvenčnej dohody 🙂
Ďakujem Vám Alexandra!
Ja som tiež veľmi rád, že ju mám doma. Mala byť ryšavým kocúrikom a nakoniec som neskutočne šťastný, že je to práve ona. Ryšavec prišiel rok po nej, takže aj to sa mi splnilo a nakoniec mám aj vytúženú mainku, čo by som nikdy nepovedal, že sa stane, pretože ja mačky adoptujem a nie nakupujem.
Čo sa týka mačacej rodinky tak som maximálne spokojný. Len predčasný odchod Kollbýčka ma mrzí a vždy bude, ale aj to patrí k životu.